Havlíčkův Brod

Starobylé město Havlíčkův Brod leží na obou březích řeky Sázavy. Bylo založeno již ve 12.století. Nejprve zde stávala malá osada, která byla roku 1261 povýšena na město. Jeho prvním majitelem byl Smil z Lichtenburka, po něm se od roku 1269 nazývalo Smilův Brod. V průběhu 13. století se město stává významným střediskem těžby stříbra a fungovala zde i mincovna. S rozvojem průmyslu dochází i k německé kolonizaci. Díky ní se město počátkem 14. století začalo nazývat Německý Brod. Roku 1319 se jeho majitelem stal nejvyšší maršálek Království českého Jindřich z Lipé. Roku 1422 město vypálili husité. K dalšímu rozvoji došlo až v 16. století, kdy město získalo stejná práva, jako města královská. Obrovskou katastrofou byly dvě morové rány a to roku 1624 a roku 1649. Po nich zůstalo opuštěných přes 200 domů. Roku 1637 byl Německý Brod povýšen na královské město. V druhé polovině 17. století zde byl založen klášter bosých augustiniánů a roku 1735 bylo ve městě založeno latinské gymnázium. Jeho studenty byli např. Josef Dobrovský, Karel Havlíček Borovský, Jan Zrzavý a Bedřich Smetana. Roku 1850 se Německý Brod stal sídlem hejtmanství a roku 1870 se stal důležitou železniční stanicí na trati Praha – Vídeň. Po druhé světové válce bylo město přejmenováno na Havlíčkův Brod na památku spisovatele, novináře a vlastence Karla Havlíčka Borovského. Historické centrum města bylo roku 1990 prohlášeno městskou památkovou zónou. Havlíčkově náměstí dominuje barokní morový sloup z roku 1725. Jednou z nejcennějších staveb je Štáflova chalupa. Je to ojedinělá ukázka stavení venkovského typu stojící za klášterním kostelem. Dominantou města je kostel Nanebevzetí Panny Marie, na druhém břehu Sázavy stojí kostel sv. Kateřiny, který je prvně připomínán roku 1319.